Trvanlivost slaměných staveb

Jaká je trvanlivost slaměných staveb v porovnání s jinými typy staveb? Zeptám se Dana Grmely, který se v Česku věnuje těmto stavbám dlouhodobě a má praktické zkušenosti z mnoha staveb. Dá se na základě historické zkušenosti usuzovat, že jsou slaměné domy srovnatelné s jiným systémem?

Dobře se ví, že sláma, stejně jako dřevo, je v kombinaci s hlínou trvanlivá. Hlína do sebe jímá vlhkost nepoměrně rychleji než ty celulózové materiály jako dřevo nebo sláma, takže je před tou vlhkostí chrání. Sláma nebo dřevo, pokud jsou obalené hlínou, vydrží dlouho. Nejstarší dochované stavby mají několik set let. Tehdy ještě nebyly balíky, takže se nestavělo z nich, ale ze směsi slámy a hlíny. I v těchto stavbách ta sláma obalená hlínou je beze stop nějaké degradace. Sláma do balíků se lisuje asi 100 let, některé z prvních takto postavených domů jsou dochované v Nebrasce, jsou asi 100 let staré. Nejstarší v Evropě je asi z roku 1920 ve Francii. Tyto domy stále stojí, plní svoji funkci. Myslím, že to záleží na údržbě a že to bude srovnatelné s jinými typy staveb. Pokud uletí okap nebo nějaká taška na střeše a nikdo to nespraví a bude do domu zatékat, zvláště pokud jde o obvodový plášť, tak ten dům bude degradovat. S patřičnou péčí nemá důvod degradovat, obzvlášť když ty konstrukce jsou navržené jako difúzně otevřené čili aby ta kapacita odparu vlhkosti byla větší než potenciální vstupy. Voda může vzlínat, takže je potřeba hydroizolace, může odstřikovat od terénu, proto tam dáváme vyvýšený sokl, nesmí tam zatékat střechou nebo nějakými prasklinami, když je nějaká havárie potrubí, tak je potřeba to samozřejmě opravit, nebo když zaprší do rozestavěné stavby… V podstatě jakákoli havárie, o které vím, v domech postavených z malých balíků, tak byly tyto domy suché nejpozději do konce následujícího léta. Pokud zaprší na začátku léta, do konce léta je to suché. Pokud zaprší na konci léta, přes podzim a zimu to moc neschne, ale na konci příštího léta je to zase suché. Někdy to může mezitím trochu oplesnivět, ale nebývá to tak fatální, že by bylo nutné stavbu rozebrat.

Nejkritičtější případ, který je dobře zdokumentovaný, stavba Jakuba Vihana, je na pobřeží moře rozestavěný slaměný dům, který ještě než měl hotovou fasádu, byl ještě ve slámě, propršel skrz naskrz kvůli několikadenní bouři od moře. Jakub to měřil 2 roky po sobě a na konci toho příštího léta to bylo úplně suché. Udělali tomu potom ještě dřevěnou fasádu, aby to bylo chráněné před dalšími dešti, a dnes je z toho hotelové ubytování, ve kterém není patrný žádný zápach nebo jiné následky. Nijak se to na tom nepodepsalo. Ta sláma zřejmě trochu oplesniví a uhnije, ale nehnije tak rychle, aby se ta celulóza rozpadla na jednoduché cukry, aby se to zkrátka úplně rozpadlo. Tak jako zmoklá sláma. Není už zlatá, je šedá, ty spóry těch plísní tam jsou, ale ve chvíli, kdy to uschne, ta degradace už nepokračuje.

V Česku jsem takových příkladů zmapoval několik, například že někomu praskla voda, typicky že dům je hotový, ještě bez oken a bez dveří, napustí vodovod, na zimu to zapomenou vypustit, praskne jim trubka a na jaře to vyteče, nebo někomu zateče do nezakryté střechy – vždy jsme pouze tyčovým vlhkoměrem pozorovali a mapovali tu vlhkost a pozorovali, že to usychá a jen jsme to nechali uschnout. Samozřejmě když mám možnost to rozebrat a je tam nějaký hodně mokrý balík, tak ho tam nenechám. V nějaké pokročilé fázi stavby nebo u hotového domu se nám osvědčuje to nechat a jen pozorovat.

Byl jsem teď přizvaný k jednomu hodně mokrému domu z velkých balíků, a ten teda na konci prvního léta suchý nebyl a na konci druhého už jsem tam nebyl, investoři si vlhkoměr koupili sami a ty zprávy od nich jsou, že to taky vysychá. U těch staveb z velkých balíků, které jsou tlustší a hustší, to jen trvá déle. Je to podobné jako u dřevostaveb z kvalitního řeziva a méně kvalitního. První vydrží stovky let, ty druhé už po sto letech mohou degradovat. U dobře postavené stavby s dobrou údržbou nevím, čím by životnost stavby mohla být ovlivněna.

Tak to je jeden aspekt, když se teď podíváme na druhou, trochu složitější věc, kterou je morální životnost staveb, kdy dnes domy často přestavujeme a měníme a není to proto, že by ten dům byl ve špatné kondici, jde spíše o módní trendy nebo vyšší nároky – jak toto vnímáš u slaměných domů? Jak náročné jsou přestavby?

Rekonstrukce jsou snazší, než předělat třeba zděnou budovu, díky tomu, že ty materiály jsou měkčí. Od kamaráda z Ruska vím, že rozšiřovali slaměný dům a z obvodové stěn udělali příčku. Příčku ale nechtěli mít tak silnou, takže ubourali omítku z jedné strany, ubourali slámu, a ta omítka s tou hliněnou řezankou je sama o sobě tak tuhá, že už po provedení je schopná fungovat a nemusí se opírat o tu slámu. Je to tedy jen tento konkrétní případ, určitě to není obecný návod. Záleží kde jsou otvory, jak na tom sedí střecha atd. Řekl bych, že ve většině případů to nějak řešitelné je, ale je možné, že už bych třeba musel zasáhnout do té tesařské konstrukce, přidat překlad, sloup… U nás se slaměné domy nestaví tak dlouho, aby už to někdo předělával, zatím s tím tady tolik zkušeností není, morální životnost ještě nevypršela.

Nedokážu si představit, co by tam předělat nešlo. Jakýkoli dřevěný prvek můžu provizorně podepřít a provádět zásahy. Samotná sláma s hlínou lze prořezávat poměrně dobře, kdybych chtěl nové otvory, lze to zase zpátky zakrýt, zacpat slámou, napojit, udělat kulaté rohy směsí hlíny a slámy, napojit hliněnou omítku do ztracena – tohle všechno je možné a řekl bych, že snáze než s těmi konvenčními materiály, tím, jak je to takové živé.

Já myslím, že to důležité zaznělo. Není třeba se bát! Tobě, Dane, díky moc.