Toxické nátěry starých dřevostaveb a jak na ně

2. 4. 2016 • Dřevostavby, Zdraví • štítky: , • 2 komentáře

Letní idylka ve staré roubence se může snadno rozplynout pod zápachem starých toxických nátěrů, kterými se často natíraly dřevostavby. Karbolin nebo vyjetý motorový olej byly v minulosti poměrně oblíbené! Jak se dá takové nátěru zbavit? A jde to vůbec?

Romantika některých starých roubených staveb může být narušená silným zápachem toxického nátěru. Mluvím nyní o tom, jak se v některých obdobích starali lidé o dřevo na některých roubenkách. V letních obdobích to někdy můžeme i cítit. Nekončilo to často jen u nějakého luxolu, ale v minulosti se běžně používal vyjetý olej nebo karbolin. Jde o velmi toxické látky! Pokud se díváme na stavby z pohledu zdravého bydlení nebo jako na nějaká místa příjemná k pobytu, tak pokud to před námi někdo těmito nátěry natřel, je jasné, že se to tomuto ideálu vzdaluje.

Srub na obrázku je natřený přírodním olejem, což je velmi dobré a námi podporované řešení.

 

Je dobré na to myslet a pokud si takovou stavbu pořizujeme nebo v ní bydlíme, je dobré pokusit se zjistit o tom venkovním nátěru co nejvíce informací. Možností, jak tuto situaci řešit, je několik. Záleží na tom, v jakém stádiu je samotné dřevo, jak je zestárlé a narušené. Na tomto konkrétním záběru vidíme, že starý nátěr je vybroušený bruskou. Vidíme, že pod vybroušením nemůžeme čekat dokonalý povrch. V tomto případě nemáme žádný chemický rozbor, ale domníváme se, že šlo o nátěr typu luxol apod., protože to vyloženě nezapáchá. Nebyl to tedy žádný olej a poznáme to i tím, že to jde brousit a papír brusného kotouče se hned něčím nezamazal.

Vidíme ale i záběry, kde to broušení nebylo nijak účinné a osvědčila se tady technika pískování. Zbavili jsme se tak hlavní vrstvy nátěrové hmoty. Chalupa vypadá jinak – povrch je pěkný, rustikální, jakoby starý. S pískováním máme tedy dobrou zkušenost, ale nelze to říct nějak univerzálně. Chce to vždy posoudit konkrétní stavbu.

Pokud odhalíme nějaký toxický nátěr, hraniční to někdy až s uživatelností stavby. Někdy to zapáchá tak, že to obtěžuje. Pokud jde o nějakou zdravotní nezávadnost, tak tam se žádné posudky ani dělat nemusí, protože to je evidentní. Snad nás to bude nutit přemýšlet více o tom, čím stavby natíráme a budeme si o nátěrech zjišťovat co nejvíce informaci. Důležitý totiž není jen pohled, jak dlouho nám dřevo nátěr ochrání, ale jestli to vůbec zapadá do konceptu zdravého bydlení.