Točivost dřeva

9. 4. 2013 Sruby štítky: , , 2 komentáře

Levotočivé dřevo se hodně kroutí a mají ho rádi hlavně šindeláři. Na stavbu srubu nebo jako stavební řezivo se ale moc nehodí.

Velké srubařské téma je točivost dřevěných vláken. Točivost vzniká při růstu každého stromu a je to dáno celou řadou různých faktorů. Výsledkem pak je to, že každá kláda je jinak točivá a je tedy svým způsobem originální a má své vlastní kouzlo. Točivost vláken pak také ovlivňuje výsledné vlastnosti stavby.

U klád rozlišujeme míru točivosti a dále pak levotočivost, pravotočivost a rovná vlákna. Na této spodní kládě vidíme jeden extrémní příklad, který jako srubaři nemáme moc rádi – jde o levotočivou kládu. Takové točivé klády používáme pouze jako prahové klády – jsou zatíženy největší váhou a nejsou současně nikde narušeny. V tomto případě vidíme vyřezaný práh a kláda je spojená ve dvou rozích. Proč zde vznikla prasklina, jsme si ukázali na jiném videu.

Točivé dřevo obecně při vysychání více pracuje. Vidíme to například na řezivu – i když jsem se u nás nikde nesetkal s tím, že by s točivostí na pile někdo pracoval. Jsou to právě ty desky, trámy či krokve, které se zkroutí do vrtule. Obecně platí, že ze 100 stromů bude 5 levotočivých (cca 5 %). Je zajímavé, že u pravotočivých klád nedochází k tak významným tvarovým změnám.

Nevím, proč se s točivostí dřeva na pilách nepočítá. Vím například, že levotočivé dřevo mají rádi šindeláři, kteří si ho cení jako poklad a vyloženě toto levotočivé dřevo vyhledávají. Nepřipadá mi tedy tak náročné ze 100 stromů vybrat 5 levotočivých a nechat je šindelářům a zbytek pořezat na trámy a desky. Ale možná jsem v tomto naivní.

Točivost se pak hodně projevuje u srubů v místech, které nejsou svázány rohovým spojem. Pokud bychom zde použili klády s větší točivostí, je pravděpodobné, že by se nám to začalo všelijak rozjíždět. Na kameře by mělo jít vidět, jak jsou vlákna pěkně podélně. Obzvlášť náchylné jsou místa mezi oknem a dveřmi, jako v tomto případě, kde není žádný rohový spoj. Zde by točivé klády udělaly opravdu velkou paseku. V tomto případě používáme ještě dřevěné kolíky, kterými spojujeme klády, aby nedocházelo k dalšímu pohybu.

Líbí se vám to? Doporučte tuto stránku přátelům…

Komentáře

  1. Jan Tyle napsal:

    Zdravím, toto téma mne také zajímá. Štípu dřevo prakticky každý den po několik let, ať na šindele nebo vyrábíme ploty ze štipaného dřeva. Můj poznatek je takový, že poznat vhodné dřevo je práce pro kouzelníka. Nevím proč zrovna levotočivé je vhodné pro šindele, ale budiž nechal bych se rád ponaučit. Pro účel výroby srubu je pro Vás viditelná a určující pouze vrchní vrstva dřeva pod lýkem, ale pokud začnete kulatinu otevírat štípáním, jsou kuláče, které se na posledních přírůstech tváří ideálně, ale směrem dovnitř je vidět, jak během růstu svojí točivost několikrát měnily. Je to podle mne vždy tak trochu sázka do loterie.
    Jak jsem psal výše, pokud existuje pravidlo, jak poznat na kulatině, zda je vhodná např. k výrobě šindele tj., že po rozštípnutí je plocha co nejblíže k rovné ploše, budu rád ponaučen. Spíše si myslím, že to je věcí lesa, že strom musí růst co nejpomaleji a v nejhustším tmavém lese.
    Přeji mnoho zdaru A těším se na odpověď.

  2. Přírodní bydlení napsal:

    Faktem je, že dřevo je do určité míry nevyzpytatelné. Vždy jsou ale nějaké indikátory, které lze zvláště u srubů využít. Sledujeme praskání ke středu během let a většinou nám to pak sedí. Pokud je velká točivost doleva, kmen praskne do středu v podobné linii. U srubů to vychází ze staleté tradice řemeslníků, kteří technologii vyvíjeli. Nesrovnávali bychom to se šindelem. Se šindeláři spolupracujeme, vybírají si levotočivé a rovnoleté dřevo. Nevíme sice proč, ale zřejmě to souvisí se štípáním.

* Označené položky jsou povinné.