Srub ze sušeného dřeva

Opět zimní Beskydy – v pozadí vidíme chaloupku, ve které se už nyní vesele bydlí, a kterou jsme začali stavět před 4 lety. Na stavbě je zajímavé to, že kulatina, ze které je chaloupka postavená, jsme nechali 2 roky schnout venku. Podíváme se nyní na to, jakou jsme s tím měli zkušenost, a jak to ovlivnilo celou stavbu.

Dřevo pochází ze zimní těžby, bylo hned odkorněno a uloženo tak, aby proces sesychání byl co nejideálnější (tři čtvrtě metru nad zem, do roštu křížením nad sebe, 6 vrstev klád do výšky 3 m) a ponechali jsme ho tak 2 roky (2 zimy a léta). Zjistili jsme, že to moc dobré nebylo.

Většinou se právě setkáváme s otázkou, jestli se vůbec dá stavět z čerstvého dřeva. Ještě než téma dále rozvinu, chci zdůraznit, že se bavíme o kanadských srubech z kulatiny. Z kulatiny, která není nijak dále opracovaná, a kde jsme schopni ovlivnit hlavní výsušnou prasklinu. Přičemž výsušnou prasklinu jsme schopni schovat do spojů – ve stěně pak vidíme malé prasklinky, ale nevidíme zvenku ani zevnitř žádnou velkou výsušnou prasklinu, kterou jsme si ukazovali na videu v interiéru. Je to dáno tím, že používáme čerstvé dřevo, které ještě není rozpraskané, a ještě zde nezačal proces vysychání. My tomu pomůžeme tak, že ve dřevě uděláme zářez a ono praskne jinde, než by normálně prasklo.

Takže tady byl první kamínek úrazu – po 2 letech začala ve dřevě vznikat hlavní výsušná prasklina. Při výrobě potřebuje s kulatinou pracovat a různě ji natáčet, abychom docílili co nejlepšího napasování na sebe. Když už tam pak máme výsušnou prasklinu, která často nejde středem, ale při točivosti jde nepravidelně po stromě – pak už po celé délce klády není možné ji schovat. I když dřevu pomáháme někde jinde, nepodařilo se nám všude docílit toho, aby dřevo prasklo tam, kde jsme chtěli.

Navíc u dvou horních řad, které byly při vysoušení nejvíce exponovány povětrnostním vlivům počasí (slunečno, deštivo, sníh), tak v prasklinách, které už tam vznikly a byly natočeny vzhůru, začalo docházet k menšímu zabarvení. Vidíme, že celý strom zůstal zdravý, ale prasklina, která byla nahoře, začala trošku degradovat. To je tedy další věc, která se neosvědčila. Po prvním roce vysoušení to bylo téměř neznatelné, ale 2 roky už byly na hraně – pokud by to bylo déle, už bychom dřevo asi nepoužili.

Doba venkovního sušení neměla navíc zas tak velký vliv na míru sesedání stavby srubu. Normálně nám stavba schne kolem 12 až 15 cm – v tomto případě to byl akorát o pár centimetrů méně. Museli jsme stejně dělat všechny kluzné systémy jako v případě stavby z čerstvého dřeva a o stavbu se starat. Nebyla to tedy žádná velká výhoda. Jen se nám potvrdilo, že dřevo přirozeně na vzduchu schne, jak se říká, 2 cm za rok. Za ty 2 roky, když to vezmeme od kraje, proschlo o 4 cm. Uprostřed zůstala velká část, která ještě úplně proschlá nebyla.

Naopak příjemné bylo to, že po 2 letech se ze dřeva ztratila nevázaná voda, klády byly o dost lehčí a lépe se nám s nimi tedy manipulovalo. A další věc, která se nám potvrdila – pokud je vytěžené dřevo zdravé a člověk se o něj pěkně postará, tak eliminuje napadení škůdcem a houbami. Během 2 let schnutí a dalších 2 let, kdy nebylo dřevo nikterak upravené, bylo plně exponováno vlivům počasí a žádné vady se neobjevily. Potvrdilo se nám, že zdravé dřevo zbavené kůry, se škůdci a houbami nějakou dobu problém určitě nemá. Takže v této stavbě není žádný Bochemit nebo něco podobného, zevnitř jsme aplikovali přírodní olej a zvenku je lazura. Na dalších stavbách uvidíme, jak vypadá kulatina ničím neošetřená.

Poslední věc, kterou bych rád zmínil je, že u této spodní klády jde pěkně vidět, jak prasklina vznikla venku a jaký je v tom obrovský rozdíl. Je zajímavé, že to je prahová kláda, kde si dovolíme použít kládu s nějakou větší točivostí vláken. Vidíme, jak moc se vlákna stáčejí doleva a vidíme to i na této prasklině. O točivosti vláken se zmíníme na dalších videích.