Rekuperace v přírodním stavitelství

Máme možnost sdílet jednu konkrétní zkušenost, vývoj ve výstavbě jednoho slaměného domu. Pro hodně lidí je to velké téma, ne jen ve slaměných domech nebo v přírodním stavitelství, ale rekuperace je často velké téma. Rád bych se zeptal Michala Navrátila, který je mimo jiné vývojář a výrobce hliněných omítek a těmto materiálům se věnuje přes 15 let, ale také sám bydlí ve slaměném domě s hliněnými omítkami a můžeme se zeptat na jeho zkušenost s rekuperací.

Začal jsem stavět nebo projektovat před 15 lety, bylo to obrovské téma, rekuperace ano nebo ne. Je to slaměný dům, chtěl jsem se vyhnout OSB deskám a všem materiálům, které mají v sobě jakákoli lepidla, v rámci možností co nejčistší formou. A v té chvíli jsem vnímal, že rekuperace je něco, co mi tam nesedne. Udělal jsem tedy kompromis, kdyby náhodou, připravme to na to, že by tu rekuperace mohla být, ale ne potrubím, ale nějakými průchodkami mezi pokoji, aby ten vzduch měl případně kam se tlačit. V různých pokojích se zavíraly a otvíraly dveře a tím se reguloval proud vzduchu. Začali jsme v tom bydlet. Když u mě projektant spal, ukazoval mi, jaké jsou hodnoty CO2 a vysvětloval, jak je to škodlivé pro člověka, mě to nějak netrápilo, protože to pro mě byly jen nějaké technické věci, vždycky jsem žil v normálním pokoji a nikdy jsme neměli žádnou rekuperaci a nijak mi to neublížilo.

Po nějakém čase jsem začal všímat, že manželka v noci vstává a otevírá okna, že je tam vydýchaný vzduch a potřebuje větrat. A tehdy mě to zarazilo. Nějaké technické věci mi byly úplně jedno, ale když manželka nemůže spát, tak jsem říkal, musíme to dát. Od té doby se manželka přestala budit a já jsem začal uvědomovat i jiné věci, a to je to, že když máme v domě zvířata, produkují určité pachy. A představa, že bych v zimě jednou dvakrát otevíral okna, abych to vyvětral, je chimérická, prakticky to nefunguje. A díky rekuperaci se jednou za hodinu nebo dvě vymění všechen vzduch, takže já když přijdu domů, tak necítím ty pachy, stejně když k nám přijde návštěva. 

Setkáváme se s tím, že když je dům z přírodních materiálů, difúzně otevřený, tak si člověk myslí, že to bude lepší s hladinou kyslíku nebo CO2, ale ty sám potvrzuješ, že to tak není, že se ten dům vydýchává úplně stejně jako každý uzavřený prostor. Někdo také řeší ekonomiku, rekuperací ušetříme, protože větráme, ale ušetříme teplo.

K té první poznámce, mně doma dělali blower door test a zjistili, že se tam nedá udělat, protože je to děravé jak řešeto. Takže výměna vzduchu by tam měla probíhat přirozeně otvory kolem dveří, trámů, a přesto se to nevyměňovalo. Jediné období, kdy to šlo, bylo na podzim a v zimě, kdy venku hodně foukalo. Pokud jde o šetření, určitě šetřím, i když v zimě musím topit víc, protože k té ztrátě tepla vždy dochází. Ale ten komfort manželky byl pro mě daleko důležitější. 

Myslíš, že tím, že máš přírodní slaměno-hliněný dům, se tam můžou některé neduhy rekuperace eliminovat? Někdo si stěžuje na sušší vzduch, někomu vadí potrubí a plísně v potrubích. Je možné, že rekuparace v přírodním domě dává větší smysl? Nechci nic podsouvat, jen se nad tím zamýšlím.

Těch plísní jsem se taky bál, proto jsem potrubí co nejvíce eliminoval. Co se týká suchého vzduchu, tak určitě, i když mám rekuperaci s výměnou vlhkosti, je ten vzduch sušší, ale tam se právě ukáže ten vliv hliněné omítky. Ona má tu vlastnost… když budete mít vlhkost vzduchu 45 %, je to zdravá vlhkost a vy se budete cítit dobře, když budete mít 20 %, budete mít vyschlé sliznice a je to špatně. Řekli A, ale už zapomněli říct B, že je otázka, v jakém materiálu to bude. Bydlel jsem v sádrokartonu v bytě kdysi dávno a tam i při 35% vlhkosti jsem cítil suchý a nepříjemný vzduch. V hlíně i při 20 % cítím ten vzduch plný a dostatečný. Ta hlína posouvá hranice, kam se dá jít.