Rekonstrukce roubenky pohledem investora

22. 8. 2022 Dřevostavby, Materiály štítky: ,

Petr rekonstruoval roubenku v Beskydech svépomocí. Kde začal nejdříve? Jak zjišťoval informace o tom, jak postupovat? Kde byly slepé uličky? Jak probíhala jeho příprava rekonstrukce a proč investoval čas a peníze do přípravy projektu a promýšlení detailů?

Oprava staré roubenky z pohledu investora. Mám nyní výjimečnou příležitost sdílet zkušenosti z opravy jednoho starého roubeného domu. Je to pro nás neobvyklý způsob, protože většinou věci prezentuji z pohledu našich realizací a možná to může být časem zabarvené i nějakou profesní deformací. Nebo nějakou bublinou, kterou věci vytváříme. Nyní je to výjimečné v tom, že mám možnost rekonstrukci probrat s investorem Petrem, který si to tady celé koordinoval. My se známe několik let skrze tuto rekonstrukci, kde jsme s dílčími věcmi pomáhali, ale celé si to koordinoval Petr. Je to atypická situace a připadá mi vhodné slyšet pohled investora.

Chtěl bych se Petra zeptat na fázi zjišťování informací a nějakého plánování. A možná také nákladů a časově investice, protože v tomto případě byla veliká, kdy Petr do toho dal hodně času, energie a peněz. Tohle vše by mě zajímalo, jeho pohled. První dotaz je, proč jste se rozhodli to nezbourat?

Zbourat to a postavit nové by bylo jednodušší. Objekt, ve kterém se nacházíme, je součástí trochu větší stavby, která nemá sama o sobě žádnou historickou cenu, ale je to poměrně zajímavý dům, takže tato možnost zde nebyla a bylo možné to jedině nějakým způsobem opravit. Je to dům, který má více bytových jednotek a my jsme rekonstruovali pouze jednu z nich pro trvalé bydlení. Tím pádem jsme se snažili sem vměstnat komfort dnešní doby a užitnou hodnotu tak, jak bychom chtěli. Současně to ale zachovat z venku ve stylu, abychom nenarušovali příliš ten zbytek. Museli jsme počítat s tím, jak je dům postaven a z jakých materiálů. Je to roubenka s ne úplně dobře utěsněným obvodovým pláštěm.

Bylo mi jasné, že to bude o něco složitější, aproto jsem musel začít zjišťovat více informací, abych se mohl rozhodnout, jak to udělat. Shánění informací nebylo úplně jednoduché. Vypadá to, že zas až tolik lidí se tomu nevěnuje. Je hodně lidí, kteří staví roubenky nové. To znamená, že když to staví nové, mají vyřešeno spoustu věcí, které my jsme ale vyřešené neměli. Zatěsnění mezi trámy nebylo dokonalé, museli jsem směřovat k nějaké difuzně otevřené stavbě. To už vlastně byl pojem, který ne všichni znali a dotazovat se tady na to bylo trochu složitější. Snažil jsem se jít nějakou cestou přes skanzen a přes lidi, kteří se věnuji řešení starých staveb, ale tam se ukázalo, že se nepotkává kombinace toho dnešního žití a zachování budovy. Týká se to spíše toho, že budova má zůstat jako nějaká památka, ale to jsme nechtěli.

Nakonec jsme nějakých konzultací odborníků využili a v průběhu se objevovalo více a více témat, které bylo potřeba pořešit a zjistilo se, že ne všechno je tak jednoduché. Původně jsem si myslel, že když si seženu architekta, který už někdy dřevěnou stavbu dělal, bude to bez problémů. V projektu se ale nepodařilo vyřešit vše a vyvstávala řada jiných problémů. Jiných problémů a témat, které bylo potřeba řešit detailech.

Takže jsi investoval do projektu. Já bych k tomu ještě dodal, že ses snažil postupovat na základě principu přírodního stavitelství, což ty věci může taky trochu více zkomplikovat.

Mně se ukázalo, že čas, který jsem nevynaložil do dobrého promýšlení realizace, jsem musel dohánět při realizaci samotné. Tedy když se měly řešit konkrétní detaily a nebylo to dobře promyšleno. Zjistilo se, že to nějakým způsobem nevychází. Takové věci se patrně budou dít vždycky, ikdyž ten projekt bude promyšlený sebelíp. Obecně bych nelitoval času, který jsem dal do zjišťování informací, protože jsem chtěl být přesvědčen o tom, že to dělám dobře. Nechtěl jsem stavbu poškodit a chtěl jsem, když už do toho dávám peníze, aby to bylo uděláno dobře, abych to nemusel za 20 let znovu sundávat a řešit, že mi to někde hnije nebo musím vyměňovat nějaké trámy znovu. Takové ty běžné rady, že to mám obalit do igelitu a na to mám dát minerální vatu nebo polystyren se mi úplně nezdály, ikdyž to vypadalo, že to bude to nejlevnější a každý druhý řemeslník mi řekl, že by to tak udělal, a že by se toho nebál. Já jsem k tomu ale měl nějaký respekt a přišlo mi cenné mít nějakou větší míru jistoty, že to dává nějaký smysl, na základě nějakých zkušeností a fyziky, která v tom je.

Z čeho jsi si dokázal udělat celý ten obrázek? Protože si dokážu představit, že sem přišel tesař, řekl ti něco k tesařině a měl nějaký názor na další věci. Pak přišel zedník… a člověk by mohl skládat ty profese… pak přišly nějaké firmy, které dělají stavby na klíč. Jak se v tom zorientovat na začátku?

Já jsem ve finále dal na rady zkušeného konzultanta, kdy ty jednotlivé dílčí informace, které jsem si sehnal, jsem s ním konzultoval a rozebíral. Některé se ukázaly jako více relevantní, některé méně, ale to penzum informací, které jsem si sehnal, jsem se snažil s ním dát dohromady do té míry, že na tom byl nějaký konsensus a dává to smysl.

Narazili jsme i na to, že jsi řešil možnosti komplexnější dodávky od firem a porovnával si ceny. Mě přijde vždycky těžké, že ty věci jsou často špatně srovnatelné i ten přístup, pohled a ceny. Přijde mi, že lidé často začínají tím, že si pozvou tesaře, pokrývače atp. Co je podle tebe nejefektivnější, kde začít? Hledat firmu, která to dělá komplexně nebo nějakého zkušeného projektanta nebo architekta. Co by měl být ten první krok? Kde to vnímáš nejefektivnější, kde zkrátit tu cestu?

Já bych to zkracoval přes někoho, kdo má takovou rekonstrukci zkušenost. Tesař byl šikovný a věděl jak vyměnit spodní trámy, ale potom už neměl informace, co se bude dít dál a neuměl promyslet další věci. Když jsem se bavil s někým, kdo takovou rekonstrukci dělal, tak mě upozornil na detaily, které zprvu nebyly patrné a nebyli jsme schopni je promyslet více dopředu. Určitě mi přišlo dobré najít někoho, kdo má přehled o tom procesu od začátku až do konce. Určitě jsem si sestavil harmonogram, jak by to mělo probíhat, jak ty práce budou za sebou. K tomu jsem si kalkuloval ceny. Časový rozvrh, jak už to bývá, úplně nevyšel. Ale to je jedna ze zkušeností, které s tím mám teď. Kdybych to shrnul, tak doporučuji promyslet to od začátku až do konce a udělat to pořádně. Věci, které se dělaly na půl nebo prozatímně, se ukázaly jako drahé a komplikované. Přišlo mi nejlepší vzít to od podlahy, udělat to pořádně a celé to pořádně vymyslet. Když jsem pak řešil, kde navázat a udělat to provizorně, se mi těžce hledala hranice. Co by mělo ještě zůstat, co je málo zhnilé a tím pádem to tam můžu nechat nebo jestli mám nechat staré podlahy, staré stropy… Nakonec se ukázalo nejlepší udělat to pořádně celé a promyslet to. Nejhorší věci byly ty, kdy se v projektu něco dobře nedomyslelo, realizace stála a hledalo se, jak to vymyslet, brzdilo to všechno, limitovalo to následné kroky už tím, že tam byla nějaká vrstva a muselo se pokračovat a nešlo to udělat ideálně, už to byl kompromis. Rekonstrukce je vždycky kompromis, jak se mi to ukázalo, ale čím více se to na začátku vyčistilo, tím více bylo možností vybrat si jak. Kdybych tady nechával části se starou omítkou, už bych měl zase limitované možnosti, jak to zaizolovat.

Těsto zmiňuješ slovo pořádně. Dokázal bys zhrnout, co to znamená v rámci přípravy rekonstrukce?

Pro mě to znamená, že si vyhodnotím každou tu část, co mě bude stát finančně a časově a jestli budu s výsledkem spokojen. Abych byl spokojený, že to mám dobře naplánováno a dává mi to smysl, že vím co budu dělat a proč.

Pro ten kontrast nepořádně je běžnější příklad. Člověk zničehonic začne nebo se rozhodne, že začne něco opravovat bez promyšlení. Spraví jeden pokoj, tady udělám nějakou větší věc. Je zde něco, co ti přišlo jako zbytečná investice? Nebo že to byla slepá ulička? Vybavuji si, že zde bylo náročné téma střecha. Je to velký roubený objekt a má starou střechu, která je překryta hliníkovým plechem, takže ta střecha by tu mohla být s nějakými úpravami navěky. Vím, že v původní fázi stálo docela dost úsilí promýšlet concept.

Střecha tvořila velkou položku rozpočtu, ale zároveň mě limitovala v tom, jak využít půdní prostor. Tím, že jsme neudělali novou střechu, jsme byli limitování v tom, jak využít podkroví a plán jsme uzpůsobili, aby to tak mohlo zatím zůstat. Už to byl kompromis s ohledem, že jsme si vybrali tuto cestu. Bylo to téma, které tu nějakou dobu bylo a pak jsme ho uzavřeli, nějaké věci se objevovaly a takový věci bylo hodně. Bojím se, že při rekonstrukci zkratky moc nejsou.

 

 

 

 

Líbí se vám to? Doporučte tuto stránku přátelům…

Napsat komentář

* Označené položky jsou povinné.