Nejčastější chyby při rekonstrukcích

Jaké jsou nejčastější chyby při rekonstrukcích, se kterými se setkáváme v praxi? Dalo by se říct, že v první fázi je to nějaký špatný odhad při koupi. Pokud tedy kupujeme nějaký pozemek a je tam stará chalupa. Pokud to tedy není něco, co jsme zdědili. Jsou to nereálné představy o tom, co se stavbou půjde nebo nepůjde dělat.

Často můžeme koupit stavbu, která už nemá žádnou hodnotu, i když se tak tváří. A kupujeme vlastně jenom pozemek. V první fázi je to koupě stavby a pozemku. V této fázi se toho dá učinit nejvíce.

Současně máme často málo času, protože, pokud je to zajímavá lokalita, tak se po tom místě jenom zapráší. O to důležitější je dokázat zhodnotit aktuální stav. Jestli jsou reálné naše představy o tom, co se stavbou chceme dělat. Často jsme limitováni časem, přičemž rekonstrukce jsou časově dosti náročné. Pokud na to máme málo času a to z důvodu že nás pálí bydlení nebo jsme vázání nějakou hypotékou a čerpáním, může to situaci výrazně komplikovat a nemáme prostor to úplně promyslet, naplánovat a nebo, ikdyž víme, že to neděláme nejlepším způsobem, tak nám potom nic jiného nezbude.

V dalších fázích to pak mohou být nereálná očekávání a představy o tom jak se stavbou postupovat nebo jak uchopit rekonstrukci. S tím souvisí i takový docela častý přístup, který je opravdu hodně rizikový a v naší praxi nikdy nedopadá dobře: když to nějak začínáme lepit postupně. Často se člověk chytne toho, že se v tom dá částečně bydlet, třeba v jedné místnosti, a budu to opravovat postupně. Člověk si někdy neuvědomí provázanost všech těch věcí. Navíc jsou zde rizika, která jsou spojená s tím, že dostavby často nevidíme. Nebo nás můžou čekat nějaké neočekávané věci. Je to právě jedna z velkých a důležitých částí, kde začít a jak postupovat.

S tím souvisí i další věc, která se často podceňuje, a to je zhodnocení celé stavby. Často děláme plány už při koupi a přitom nemáme objekt dostatečně prozkoumaný nebo neznáme všechny konstrukce. Málokdy je prostor na to udělat nějakou důkladnou prohlídku s nějakými sondami do konstrukcí. To je v podstatě ale ideální stav – poptat si někoho, kdo se malinko vyzná v tom stavebním systému (a nemusí to být vždy nějaká dřevostavba nebo nějaká stará roubenka, které potkávají v praxi nás).

Někoho takového si sehnat a snažit se alespoň o nějakou rychlou prohlídkou odhalit rizika, závady nebo někdy nevhodné zásahy těch minulých majitelů, například do statiky. Což se děje až překvapivě často. Často někdy až nesmyslné zásahy v krovu, kdy si člověk odstaví nějakou stojku, která podpírá vaznici nebo tam vyřeže nějaký vazný trám a úplně ho to netrápí. Stavba nějak drží pohromadě, ale samozřejmě je to riziko rekonstrukce, že se chystáme stavbu měnit a ona i po nějakých nevhodných zásazích může fungovat, ale jakmile uděláme nějaké změny stavu a začneme jí užívat jiným způsobem, tak věci které dosud nevadily, mohou být docela zásadní.

Tady je malá ukázka rekonstrukce roubenky a i toho, že na začátku se něco hodně těžko plánuje. Tyto stěny byly pobité šindelem a dokud se šindel nesundal a neodkrylo se to zevnitř, tak člověk může něco těžko plánovat, protože netuší v jakém stavu jsou ty trámy. Tady nás čekalo překvapení, ale i když je to uděláno docela pěkně, byla tady udělána nějaká přístavba, která ve srovnání s jinými, vypadá pěkně a jde i vidět, že je postavená později a tyto dvě části jsou evidentně postaveny v jiném čase. Od toho se dá nějak dál odrazit. Tohle je samozřejmě těžké odhalit už na začátku. Pokud by chtěl člověk takovýto objekt koupit, tak se těžko plánuje a není prostor udělat tyto věci. Mohlo se klidně stát to, že trámy za šindelem by byly úplně shnilé a to by nám do tohoto objektu dávalo úplně jinou perspektivu na rekonstrukci a dostávali bychom se do bodu, kdy by nedávalo smysl to rekonstruovat.

A to je možná ta nejnáročnější fáze, kterou opakuji na videích o rekonstrukcích. Zda to spravit nebo zbourat. Pokud je stavba v dobrém stavu, což je dost relativní a záleží na tom, kdo se na to podívá a někdy je to všechno hodně na oko, že to vypadá krásně, ale konstrukce mají nějaké vážné vady. Je to krásná ukázka toho, že nějaká míra rizika tam vždycky může být.

Postup prací, plánování a příprava ve smyslu nějaké projektové dokumentace jsou další rizika, která s tím souvisí. Pokud neměníme tvar a jsou tam jen nějaké úpravy, tak často to nemusíme řešit přes úřady. A to nám může situaci velmi zjednodušit. Člověku pak přijde, že žádný projekt nepotřebuje. Z naší praxe je to docela velká chyba, protože to souvisí už se samotným promyšleným a plánováním. Potom vím, kde jak věci budou, dokážu se na to podívat v nějakém komplexním návrhu v nějaké vizualizaci a mohou mě napadnout věci, které by mě při postupném spravování a dolepování nemuseli napadnout.

Mám prostor pracovat s návrhem a konzultovat s řemeslníky. Souvisí to potom s poptávání prací, pokud to nedělám celé sám. Což ovšem neznamená že mi ten projekt také nepomůže. Pokud chci něco nacenit a řešit dále profese, tak se každý bude ptát, kde co má být, co má vlastně nacenit, jaké tam budou materiály, jaká je skladba. Ono se mi to potom stejně vrátí zpátky jako bumerang, pokud si tu přípravu na začátku neudělám, tak se dostanu akorát do složitější situace v nejméně vhodnou chvíli. Když ty práce nějak rozjedu a najednou začnu zjišťovat, v jakém jsou konstrukce stavu a teprve začnu vymýšlet, co s tím kde udělám. To už můžu mít rozdělané některé práce, investované peníze a najednou v rekonstrukci zjistím, že to dále nedává smysl. To je situace, které se snažíme vyhnout a co nejvíce toho zjistit, udělat, naplánovat a takto i nacenit ještě předtím, než na tu stavbu sáhnu.

Někdy se můžu dopracovat k tomu, že to nedává smysl a většinou jsou také náklady mnohem vyšší než člověk čeká. O tom bych se možná zmínil v tématu zvlášť. Tady se snažím shrnout nejčastější chyby nebo mylné představy, se kterými se setkáváme. Možná má někdo jiné zkušenosti.