Technologie srubových spojů

23. 4. 2013 Sruby štítky: , , ,

Čerstvé dřevo mění v čase svůj objem a u stavby srubu je třeba s tím počítat.

Při stavbě z kulatiny je zajímavé to, že se obvykle staví z čerstvého dřeva, které pak časem vysychá a mění svůj objem. Čím větší pak je kláda, tím větší je změna objemu.

V důsledku to znamená, že pokud bychom nyní srub udělali úplně přesně tak, aby všechny spoje pohledově seděly, postupem času by se nám to v rozích na sedlech začalo rozevírat – kláda svůj objem zmenšuje, ale v sedle by už ke zmenšení nedošlo. Podélné spoje by zůstaly zavřené, ale vlivem sesychání by se nám v rohových spojích udělala mezera 1 cm i více.

Technologie výroby srubu už tedy počítá s tím, že kláda bude měnit svůj objem. Míra sesychání se bohužel zatím nedá ničím změřit (ani počítač si s tím neporadí) a neexistuje žádná tabulková hodnota. Je to proto hodně o zkušenosti a dlouhodobém pozorování sesychání a sesedání staveb.

Dělá se to následovně: po orýsování podélné drážky srubařským kružítkem upravíme rozměr v sedle na kládu menšího průměru. Což však také znamená, a na první dojem to budí obavy, že ve spoji vznikne velká mezera až 12 mm (je to dáno tím, že sedlo je menší a proto sedí výše). Když však stavba časem nabývá, hrany sedel se zalisují do dřeva, až se spoj úplně uzavře. Jak kláda časem zmenšuje svůj objem, v rozích už nedochází k otevírání.

Pomáháme tomu i tím, že v sedlech děláme tzv. čočky – jde o plochy, které mají úhel cca 60 ° a sedla pak mohou do sebe klouzat. Tahle ověřená technologie opravdu dobře funguje, a pokud se to správně provede, zůstávají spoje dlouhodobě v dobré kvalitě. Je zde samozřejmě stále prvek lidské manuální práce a zručnosti – někde se může při zpracování zaříznout více… ale celkový systém je vymyšlený dobře.

Na dalším videu si pak ukážeme vkládání tepelné izolace a připravujeme video, kde budou termosnímky obydleného srubu v zimním období. Je to všechno propojené a s tímto tématem to úzce souvisí.

V tomto ohledu vidím výhody srubových spojů oproti rybinovým spojům nebo podobným, kde leží rovně plochy na sobě. Tento srubařský spoj je mnohem méně problematický – jde lépe tepelně odizolovat a dlouhodobě zůstává vzduchotěsnější.

Ještě si ukážeme něco k rýsování. Venkovní přesahy stěny srubu řešíme trochu jinak, protože uvnitř bývá jiné, často sušší klima než venku. Pokud bychom pak udělali přesně tyto přesahy, mohl by časem vzniknout problém. U přesahů tedy upřednostňujeme orýsování kulaté klády, kde necháváme do budoucna mezeru 0,5 až 1 cm, aby mohla vzniknout dilatace.

Občas můžeme vidět sruby, které zde mají seřezanou hranu a mají jakoby rovné řezy. Nevypadá to moc dobře, ale má to své opodstatnění – když pak chceme vyřezávat nějaké oblouky, můžeme to díky rovným řezům udělat kdykoliv a vzniká tam pak pořád pěkná drážka. Když ale zvolíme tuto techniku s orýsováním, musíme to udělat hned, protože za tímto pohledovým kouskem je to už zase vybrané více a není možné si pak přesah seřezávat kdykoliv (nevypadalo by to dobře). Je to tedy za cenu jistých komplikací, ale se zachovanými přírodními liniemi vypadají orýsované přesahy daleko lépe.

Na závěr chci dodat, že všechny záběry pochází z nedokončené stavby, a že všechno co vidíme, přijde ještě dořezat, upravit, dobrousit. Jde o pracovní video z výroby.

Související videa:

Líbí se vám to? Doporučte tuto stránku přátelům…

* Označené položky jsou povinné.