Při výběru hliněné omítky je důležitý pocit – rozhovor s Michalem Navrátilem

3. 3. 2021 Materiály štítky: ,

Jaké jsou rozdíly v jednotlivých hliněných omítkách různých výrobců? Na co si dávat při výběru hlíny pozor? Co brát do úvahy, když se nechci rozhodovat jen podle ceny? Jaké další materiály mohou hliněné omítky obsahovat? Na to vše jsme se zeptali výrobce a vývojáře hliněných omítek Michala Navrátila.

Není hlína jako hlína – myšleno jako stavební materiál. V běžném životě to asi nijak nerozlišujeme, hlína je prostě hlína. Pokud jde o stavební materiály, chci se zeptat Michala Navrátila, specialisty na hliněné materiály a vývojáře hliněných omítek, který se tématu věnuje přes 15 let, zda jsou mezi jednotlivými produkty nějaké rozdíly. Když mám před sebou 5 balení hliněných omítek od různých výrobců, nebo třeba nepálené cihly, budou se nějak lišit v parametrech, je třeba tomu věnovat pozornost, nebo je to jen o ceně?

Když jsem začínal před 17 lety, začal jsem vyrábět sérii omítek a chtěl jsem pracovat i s jinými typy jílů, než bylo obvyklé. Hliněné omítky se vyrábějí z cihlářské hlíny, hlíny z povrchu. Začal jsem pracovat s hlínami, které se těží 30 – 40 m pod povrchem. Začal jsem si všímat, že ty hlíny jsou pocitově jiné. Nebyl jsem schopen tu hlínu vymíchat, aby ta omítka byla taková jako ta cihlářská hlína. Takže jsem si uvědomil, že každá hlína je opravdu jiná, ovlivňuje ji i to prostředí, kde vzniká. Hlína není jedna, hlína je škála, některá je živější, některá je méně. Kdysi jsem našel knihu o feraterapii, to je terapie hlínou, a tam se mluví o tom, že hlína je léčivá do hloubky 1,5 m, hlouběji už ne. tam jsem si uvědomil ten rozdíl mezi povrchovou a hloubkovou hlínou – ta hloubková je strašně čistá, už to není taková směs jako na povrchu, kde jsou kořínky, bakterie, plísně, je tam život. Proto tam také rostou rostliny a čerpají z ní. Tam je ta hlína hnědá. Jakmile začne světlat nebo být bílá, tam jsou z ní oddělené ty ostatní složky a už se s ní hůře pracuje. S hlínou do metru a půl není co pokazit. Lze s ní dobře pracovat, je živá. Když se jde do větší hloubky, už to není na vlastnosti, ale na design.

Při svépomocném stavění se asi do 30m hloubky nedostanu, ale u těch výrobců je to nějaký údaj, který se dočtu? Máš nějaké doporučení?

Nedívat se po technických parametrech, ale jít po pocitu. Když zvažuji nějaké výrobce, tak sledovat, jak se prezentují, jakou energii dává na povrch, může to být velká firma s dobrou filosofií, pak bude vybírat i dobré hlíny a materiály, které do sebe zapadnou. Pokud do hlíny budu přidávat písek, který se jen prosel a nemusel se drtit a nešlo do něj žádné násilí, a porovnám ji s hlínou, do které se dával mramor, do kterého už musela jít síla, to jsou věci, které to ovlivňují. Nemusím studovat žádné technické parametry, řídit se od začátku pocity, pak se nemůžu splést. Každý tu energii máme jinou, někomu sedne velký výrobce, někomu malý, a tak to má být. 

Když si někdo není jistý svými pocity nebo na ně tolik nedá, jsou to informace, které se dají dohledat? Když to přirovnám ke dřevu, na velké pile se vůbec nijak nedá zjistit původ dřeva, na nějaké lokální to ale budou vědět nebo mě vezmou do lesa, odkud těží stromy. 

Není to vždy tak, že velká fabrika je vždy špatná. Když to vede jeden člověk a vede i sám sebe a dělá to svýma rukama, a pod ním je 20 nebo i 100 lidí – pořád ta hlava firmy a její filosofie musí být v pořádku. Spíše se řídit celkovým pocitem, pokud ta firma člověku nějak přijde do cesty, sedne mu, vyskočí mu na internetu, sledovat ty impulsy, které nám chodí.

Když vezmu další aspekty – víme, že hlína se míchá, přidává se písek a jiné materiály, Je něco, na co si dávat pozor? Třeba všichni výrobci nepálených cihel je budou mít ve stejných rozměrech, je na to nějaká norma? Co brát do úvahy, když se nechci rozhodovat jen podle ceny?

U těch cihel není rozdíl skoro žádný. Buďto to jsou cihly jen vyndané před výpalem, takže už prošly nějakou technologií, ty jsou většinou z povrchu. Lisované cihly jsou zase vyrobené jinou technologií, ale ty se u nás už nedělají. V omítkách už začínají být rozdíly a do budoucna budou ještě větší. Doteď ty hrubé děláme všichni skoro stejně, je to z té povrchové hlíny, je hnědá. Ale protože se to začíná dělat ve větším množství, začínají se objevovat problémy. Někde vznikají fleky jako výluhy od manganu nebo železa, které jsou přirozenou součástí té hlíny. Do budoucna se objevuje trend tyto problémy eliminovat. Do technického listu se napíše, že může vznikat tento problém, a tím pádem výrobce je z obliga, nebo další výrobce řekne já dokážu tu hlínu udělat čistší, takže jde do větší hloubky, kde ty příměsi nejsou, a tady vzniká otázka do jaké míry je hlína živá, nebo ne. V současnosti je jediný rozdíl mezi výrobci v množství hlíny, která je v omítce. To já vnímám jako zásadní, protože je rozdíl, jestli tam je hlíny jen málo, aby splňovala základní parametry pevnosti, nebo si dovolím jí tam dát víc, protože ji dokážu namíchat. 

Jen pro vysvětlení, když je v hliněné omítce málo hlíny, můžeš říct, jaké tam jsou další materiály?

V hrubých omítkách jsou z 90 % písek a hlína. Přidávají se slaměná nebo konopná vlákna. Já přidávám slámu, protože je plochá, a její vlákna oddělují celistvost omítky. Hliněná omítka je plocha, která se při vysychání smršťuje, aby měla pevnost a další vlastnosti, řádově o 1 – 1,5 %, takže vznikají drobné praskliny. Když přidám více hlíny, tak zlepším vlastnost její živosti, ale při vysychání se smršťuje více, takže více praská a může začít ze stěny odpadávat. Když přidám ta plochá slaměná vlákna, tak se omítka nebude smršťovat po blocích, ale po milimetrech nebo centimetrech, a vytvoří spoustu malých nebo drobných trhlin, které nejsou vidět. Takže i když je smrštění třeba 3 %, tak to nedělá problémy. Pohyb omítky se rozdělí do malých ploch a malých trhlinek a nedělá to problémy ani na finálních omítkách.

Takže to know-how je, jak vyladit tu směs, aby byla optimální.

To je ten rozdíl, když si to člověk dělá sám, nebo má hlínu od výrobce. Neříkám, že výrobce je vždy lepší, jen že je to rozdíl.

U výrobce je někde udán ten poměr jednotlivých materiálů? Nebo je to jejich know-how?

To bychom museli zacházet do hloubky, co je hlína, co je jíl. Nikdo nemá tu povinnost. Když jeden výrobce deklaruje 50 % hlíny a 50 % písku a jiný jen 20 % hlíny, nedá se říct, že ten první je lepší, protože má víc hlíny. Hlína se skládá z hlíny a písku a prachových částic atd, a ten, který deklaruje 50 % hlíny, tak i v těch 50 % už je nějaký písek. V konečném důsledku budou oba mít stejné množství jílových částic, pokud se bavíme o stejném složení, tj, o jílu a písku. 

Snažil jsem se najít nějaké jednoduché vodítko, ale vidím, že stejně se dostáváme k pocitu. Buď jak se sám cítím, nebo reference od známých.

Ano, neexistuje nic, podle čeho to posuzovat, jen ten pocit. Zeptám se ženy, ta je na tom většinou lépe, než my chlapi. My to převádíme na ekonomiku, ale ona posuzuje ten pocit a je od ekonomiky v tomto oproštěná. Když dáme na ni, dopadne to dobře. 

Líbí se vám to? Doporučte tuto stránku přátelům…

* Označené položky jsou povinné.