Požární bezpečnost slaměných domů

11. 8. 2019 Nezařazené, Slaměné domy štítky: ,

O požární bezpečnosti slaměných domů s projektantem Danem Grmelou.

Požární bezpečnost slaměných domů není problém. Více o tématu s Danem Grmelou, který je specialista na tento typ staveb. První dojem, který člověk má, je, že slaměný dům bude asi hořet dobře a vzbuzuje to hned strach a nedůvěru v tento systém. Není to pravda. Můžeš nám k tomu Dane říct, za jakých podmínek to není pravda? Jednak tu praktickou zkušenost, a také legislativu, věci potřebné pro stavební povolení apod.

Já bych úplně nepodepsal, že požární bezpečnost není problém. Je to problematika, kterou s každou stavbou řešíme. Řekl bych, že jsme možná papežštější než papež. Požární normy u rodinných domů jsou velmi staré a vůbec se tam neřeší požární odolnost střech. Přitom střecha zrovna je tou konstrukcí, odkud stavba může být požárem rozebrána. Obvodové stěny nebo cokoli, co je pod hliněnou omítkou, je požáru odolné vysoce, na to je spousta českých i světových testů. Požární odolnost vychází 120 minut a více. Na jedno podlaží přitom musí být odolnost alespoň 15 minut. 120 : 15 je 8, takže legálně z toho můžeme postavit až 8patrovou budovu. Problém může být skladování slámy. Když by nás nějaký soused, který tam tu stavbu nechce, chtěl dostat, tak je na to nařízení vlády, že víc než 50 kubíků slámy se nesmí skladovat blíž než 50 metrů od bytových objektů. Velmi často je nějaký dům blíže než 50 metrů.

To by mě ani nenapadlo, problém nesouvisí s hotovou stavbou, ale s její přípravou.

S realizační fází to souvisí velmi, středně velký slamák může mít tak 100 kubíků slámy. Pokud by nám někdo chtěl legislativně zabránit ve stavbě, tak může říct, že víc než těch 50 kubíků tam nesmíme skladovat. Museli bychom to pak navézt na dvakrát. Určitě při samotné stavbě je na místě největší obezřetnost, mít tam několik hasicích přístrojů, ne jen jeden. Přeci jen je ten materiál hořlavý a je ho tam hodně. Nebezpečnější než táborák je nějaké řezání flexou, ty jiskry od rozbrušovačky letí daleko. Někde se řeže a najednou i o 10 metrů dál to může vzplanout. Pokud je potřeba něco řezat, tak určitě jít někam dál a mířit jiskry na druhou stranu. Táborák se naproti tomu dá snadno uhlídat, když člověk dává pozor. Já osobně s sebou vozím 3 hasicí přístroje, vždy dbám o to, aby každý věděl, kde jsou, aby byli všichni při práci obezřetní a případný požár uhasit hned v zárodku. Dokud to nezakryju hlínou, tak je to velmi nebezpečné a je na místě dbát zvýšené opatrnosti.

To je dobře, že to takto zmiňuješ už od průběhu stavby. Podobné je to i se statikou, tam také často ve stádiu rozestavěnosti vznikají největší rizika. Jak je to legislativně?

Naštěstí, tam se to nijak neřeší. Jediné je to skladování 50 kubíků blíže než 50 metrů k budově, kdyby to chtěl někdo napadnout, ale o tom se moc neví, tak se to nenapadá. Když je  dům hotový, tak je v souladu se všemi požárními požadavky. Jediná ošemetná věc je s odstupy od takzvaných požárně otevřených ploch. Tato tematika je složitá a ani autority v této oblasti se neshodují na jejím jednoznačném výkladu. Jednoduše řečeno, máme několik otestovaných skladeb obvodového zdiva, ale když tu skladbu chceme udělat maličko jinou, tak ten atest už na to neplatí. Ale žádný atest nedeklaruje požární uzavřenost. Jen je takový zvyk podle starší normy, že pokud ta stěna má deklarované REI (ohnivzdornost, stabilita, celistvost) alespoň 15 minut, tak většina požárních techniků je ochotna to považovat za požárně uzavřené. Ale nikdy to není jisté, vždy se může objevit nějaký šťoura, který řekne, že to není podle nové normy a není tam deklarovaná požární uzavřenost – což není, takže se má počítat s velkými požárními odstupy, byť to není reálné. Přestože existuje celá řada testů i několik reálně pozorovaných požárů, které ukazují, že ta stěna se jako požárně uzavřená chová. Požár se šíří okny a dveřmi, ne stěnami. To, jak si ten dům udrží stabilitu při požáru, závisí na dimenzování vnitřních nosných prvků, těch pohledových – krokve, sloupy, trámy. Na toto velmi dbáme, abychom je měli dostatečně masivní. Nebezpečné jsou dřevěné podhledy, odvětrané fasády, tam, kde to plameny mají za co vzít a co podporuje hoření. Takže jednoznačně jsou nejbezpečnější plochy omítané, nebo když už tam ten dřevěný obklad chceme mít, tak pod ním omítku, nebo dřevovláknitou desku, 60 mm silná perodrážka prokázala odolnost 120 minut.

Síť hasičských zbrojnic je v Česku udělaná tak, aby hasiči všude dojeli do 20 minut. Může se v krajním případě stát, že hasiči nemohou dojet a pak ten dům shoří, ale ne proto, že by shořely stěny, ale třeba proto, že se propadnou dřevěné stropy.

Při posuzování požární bezpečnosti jde o to, aby se stihli dostat ven lidé, nebo o míru poškození majetku?

Hlavní je, aby lidé stihli utéct a zachránit nejcennější majetek, než to spadne, a druhý aspekt je, aby od toho nezačaly hořet žádné okolní stavby. Všechny bezpečnostní normy berou ohled na obojí, ochrana osob a majetku.

Na minulých videích jsme už mluvili o tom, že největší chyba je, pokud stavebník nechá pod odvětrávanou fasádou slámu volně.

Ano, nebo jen s difuzní fólií. To je to nejnebezpečnější, co může být. Při rozvinutém požáru v interiéru se ten požár šíří ven okny a tím, co je v nadpraží nad okny, např. odvětrávaný obklad nebo sláma nepřikrytá nějakým zpomalovačem hoření, takže ten požár by se šířil tak rychle, že ani hasiči by to nemuseli stihnout uhasit.

Když to shrnu, povolení evidentně problém není.

Jsou tam nuance s požárními odstupy a s požárně otevřenou plochou, takže z tohoto hlediska je to náročnější na projektování než běžná zděná stavba. Často je potřeba se domluvit se sousedy, zda jim to nevadí. Pokud přimhouříme oko, protože to v souladu s aktuální stavební normou není, a deklarujeme to jako požárně uzavřené, tak riskujeme, že stavební úřad si vyžádá stanovisko u krajských hasičů. U stavby větší než 200 metrů čtverečních si vyžádá stanovisko vždy, u menších může žádat o konzultaci, ale výsledek konzultace je pro ten úřad na úrovni stanoviska. A pokud je to nějaký kraj, kde jsou hasiči opatrnější, tak řeknou, že to požárně uzavřené není, že se musí počítat s velkými požárními odstupy, a pak tam buď nesmí stát žádná další stavba, nebo soused musí souhlasit, že mu ten odstup zasahuje na jeho pozemek.

Pokud nebude souhlasit, tak se pak může stát, že ta jedna stěna nebude ze slámy, ale zděná?

A ještě třeba kousek za roh, protože to sálání se počítá kolem 30 stupňů z obvodové stěny, takže i z té stěny, co je za rohem, tam může kousek přesáhnout. Někdy jsou ale ty kompromisy, které bychom museli podstupovat, tam technologicky nevýhodné, že je lepší tam ten slaměný dům nestavět. Nelze říct, že slaměný dům lze postavit kdekoli, je to spíš vhodné tam, kde se sejdou příznivé okolnosti: dobří sousedé, benevolentnější požární technik… Ten přitom nijak neobchází legislativu, spíše je před ní o krok napřed, protože to má zjištěné, jak se ten materiál opravdu chová.

Pro laika to může být hodně matoucí. Kdy se to dozvím? V rámci studie, nebo ještě před ní, když ten stavebník přijde za vámi? Kdy už jste schopni mu říct, že to nepůjde?

Prakticky to může jít vždy. Z té studie se to nepozná. Jen to může být více nebo méně náročné, záleží to na té souhře okolností, spolupráci úřadů, stanovisku sousedů. Při negativních okolnostech se to nemusí podařit. Je to ošemetné a složité a na začátku se to na základě studie říct nedá. Rozhodujícím faktorem může být až ta chvíle, kdy se to podá na to povolení. Nemusí to být jisté, dokud to není povolené. Jsou tam 2 cesty: buď to počítat jako požárně otevřené rovnou a nechat si to odsouhlasit sousedy, nebo to počítat jako požárně uzavřené a potom riskovat, že to stavební úřad nebo krajští hasiči jako uzavřené neuznají.

To je spousta informací. Můžeme to nějak shrnout, co je dobré vědět, než začneme, třeba ještě i než koupíme pozemek? Tohle totiž myslím stavebníka často ani nenapadne.

Pokud je ten pozemek příliš úzký, čili ta stavba půjde příliš blízko hranice, a přitom tam není dobrý soused, kterému by nevadilo, že ty požární odstupy by mohly zasáhnout na jeho pozemek, nebo pokud je blízko stavba hořlavá nebo s okny, tak už je to riskantní. Může se udělat studie, projekt, řešit povolení, a v té povolovací fázi zjistíme, že to tam neprojde.

Takže lze vytipovat ty situace, kdy to není jisté.

Některé situace jsou nejisté, ale pořád to může projít a většinou to projde. Když máme pěkně udělaný projekt, pěkně udělanou průvodní zprávu, tak málokdy o tom někdo pochybuje. I ti krajští hasiči to často akceptují, protože podle starší normy to vysoké REI už samo o sobě deklaruje tu uzavřenost. Umístění slaměné stavby na pozemek z požárního hlediska je dlouhý proces na několik kol, předjednává se s úřady, sousedy a někdy je to i s rizikem, že to nemusí vyjít.

Tohle je pro laika hodně informací a jsou to složité věci, je těžké se v tom zorientovat. Není to jen tak, postavit si dnes dům, a samotná stavba už je za odměnu.

Líbí se vám to? Doporučte tuto stránku přátelům…

* Označené položky jsou povinné.