Finální a dekorativní hliněné omítky – rozhovor s Michalem Navrátilem

8. 3. 2021 Materiály

Z čeho se vyrábějí světlé finální hliněné omítky? A jak o ně pečovat v čase? Je vhodné použít nějaký nátěr? Rozhovor o dekorativních hliněných omítkách s vývojářem Michalem Navrátilem.

 

Dotaz na míru pro výrobce a vývojáře hliněných omítek Michala Navrátila. Michale, jaké máme možnosti ve finálním dokončení hliněných omítek? Časti vidíme nějaké barvy, o kterých by člověk ani nevěřil, že to může být čistě přírodní materiál, některé série jsou bílé, oranžové, žluté – jaké jsou možnosti a je to vždy čistá směs, nebo to jsou kombinace materiálů?

Spousta lidí se na finální omítky dívá jen jako na barvu. Chceme bílé, nebo chceme zelené, ale málokdo se dívá na to, že různé série podle toho, z čeho jsou vyrobeny, také na člověka různě působí. Nejčastější omítky jsou hnědé. Všichni výrobci vyrábějí z hnědé cihlářské hlíny a do ní se přidává obyčejný písek. Vzhled té omítky je takový rustikální, zašedlý a působí to jak pískovec. Když se na to člověk podívá, hled z toho čiší, že je to hlína, je to nádherné. Mají trochu nevýhodu, že na jedné stěně je to nádhera, ale když se udělá celá místnost, tak je to příliš tmavé. Proto se spousta výrobců snaží vytvořit bílé nebo světlé omítky. V té chvíli se musí nahradit písek třeba mramorem, hnědou hlínu musí nahradit čisté hlíny, které se těží z větších hloubek a jsou hůře zpracovatelné. Většinou to jsou kaoliny a ty mají problém se soudržností. Další trend tedy je, u světlých barev to rozdělovat na přírodní a pigmentované hlíny. U té hlíny je jejich barva taková nejistá, nejasná, třeba jestli je to zelená nebo hnědá, ale vypadá to přirozeně. Pak ale někdo chce třeba čistou modrou, a to se dělá tak, že do bílé barvy se dá pigment. Tady mám dva druhy omítek, je to stejná série, stejné složení. Tady mám hlínu v různých přirozených barvách, a tady je přidaný pigment, byť i přírodního původu. Když ale přidám ten pigment, mám sice dokonalou barvu, ale v té chvíli pocitově já úplně vypadnu z toho, že se dívám na hlínu, byť by ten odstín byl přirozený. A v tom je ten rozdíl. Potom jsou omítky vyráběné z mramoru, Ve chvíli, kdy do omítky z čisté hlíny přidám čistý mramor, jen kombinace těchto dvou materiálů, už ta omítka nemusí vypadat jak čistě hliněná. Není to jen barvou, i pocitově. Můžu takovou omítku dát na celou stěnu, do celého prostoru, ale bude to na mě působit už jinak. Tohle je dobré si uvědomit, že každý druh omítky působí jinak. Některé typy jsou vhodné do moderních interiérů, jiné zase do rustikálních, do slaměných domů, nebo i do historických objektů. Takže já bych se při vybírání omítek nedíval primárně na barvu, ale jak na mě působí. 

Je finální dekorativní hliněná omítka definovaná jen zrnitostí? Někdy se nechává jako finální ta hrubá, ale díky tomu, že obsahuje i ty větší kousky, nejsem schopen ji vyhladit tak dokonale. Nebo je to o té barvě, že základní omítky nejsou k dispozici třeba v bílé? Jak se definuje finální omítka?

Jde o zrnitost písku, který se přidává. Ve finálních omítkách je do dvou milimetrů. Obyčejně se dává od 0,5 do 1 mm, u hrubých se to pohybuje mezi 2 a 4 mm. 

Vím, že povrchová omítka z hlíny se dá udělat i z těch hrubých omítek, samozřejmě ten povrch není takový jako tady u těch jemných povrchů. Jaké je nejrozšířenější použití v praxi? Mluvil jsi o různých typech interiérů. Je nutné vždy postupovat tak, jak jsme zvyklí, hrubá omítka, jemná omítka?

Základní tam je ten záměr. U hrubé omítky je jiný záměr než u jemné. U hrubých omítek nehledím na design. Musí to mít pevnost, smrštivost a musí být možné to natáhnout v nějaké vrstvě. Nevadí mi tam praskliny. U finální omítky mi jakákoliv trhlina velmi vadí. U hrubé omítky mi záleží na tom, aby to drželo tvar, nestékalo dolů. U finální omítky potřebuji, aby se to nádherně natahovalo v tenké vrstvě, aby zrnitost byla stejná, aby to nepraskalo a aby ty praskliny, které jsou na té hrubé omítce, dokázala překlenout. Je tam jiný koncept.

Jak se díváš na péči o omítky v čase? Mám na mysli různé nátěry, nebo třeba když se mi omítka zašpiní kolem vypínačů. Jak se s tím dá poradit?

Záleží na základně. Pokud je čistá hlína a písek, tak ve své podstatě je měkká. Když po omítce přejedu rukou, hlína se mikrosprašuje. Na ruce není nic vidět, ale ta setina milimentru se spráší, takže špína nemá moc tendenci se uchytit. Omítka tedy není náchylná ke špinění. Ve chvíli, kdy ke hlíně přidám nějaký přídavek, třeba škrob, metylcelulózu, v té chvíli povrch je pevný a já když po něm přejedu, vše se zachytává a nečistoty ulpívají. Takže aditiva jsou kontraproduktivní. Oprava čistých hliněných omítek je relativně snadná, nastříká se to vodou a zapraví se to. Vypadá to snadně, chce to trošku zkušenosti, ale dá se to. Pokud jde o nátěry, já osobně si myslím, že nátěry na hliněnou omítku nepatří. Tím se zabijí všechny vlastnosti, které má hlína, které mi dává do toho interiéru. Hlína je živá, má v sobě život, mikroorganismy, ovlivňuje celé prostředí. Ale ona ho neovlivňuje, že jen mění vlhkost. Pak kdybych použil prodyšný nátěr, vše by bylo v pořádku. Ale pokud přijmu filosofii, že hlína je živá a kontakt vzduchu a hlíny klíčový pro to, aby se měnilo klima, tak jakýkoli nátěr bude kontraproduktivní. 

I třeba nějaký hliněný nátěr? Protože jsou lidé, kteří se nechtějí dívat 50 let na tu stejnou červenou nebo třeba bílou barvu. Je nějaké řešení pro ty, kteří se s tím nechtějí smířit, ale pořád chtějí hliněnou omítku?

Hliněný nátěr není o hlíně. Ten se neudělá bez methylcelulóza škrobů.

Takže bych si měl dobře utřídit priority. A vápenné nátěry?

To je to nejhorší. Vzhledově je to nádherné, sám to mám rád, vytváří struktury, na hlíně to vypadá moc hezky. Ale vápno je dezinfekční a já mám živou hlínu. 

Takže to bude fungovat z hlediska vlhkosti, ale všechny ostatní vlastnosti a vlivy na mikroklima to potlačí. Tam se to nepotkává. 

Líbí se vám to? Doporučte tuto stránku přátelům…

* Označené položky jsou povinné.